O MNĚ

Marcela, jméno mé. Už na základní škole jsem neměla moc kamarádů, dalo by se o mně říct, že jsem typický introvert. Samotnou mě to trápilo. Nikdy jsem neměla moc kamarádů, ale asi jsem si za to mohla sama. Neuměla jsem si prosadit svůj názor, když jsem měla promluvit před větším počtem lidí, potily se mi ruce a zadrhával se mi hlas. Občas jsem i koktala, a to samozřejmě bylo k smíchu všem okolo. Nikdo se mě nikdy nezastal, až k nám do třídy přišla Janina, která taky nebyla velká mluvka. Padly jsme si do oka a já si hned připadala silnější. Sice jsem se pořád styděla, ale moje sebevědomí stouplo. Janina byla krásná, oproti mně. Byly jsme jako umění a kýč. Byla krásná, a taky moc chytrá. Snažila jsem se být jako ona, začala jsem se podobně oblékat, hltala jsem její názory. Janina milovala hudbu a malování, o kterém já neměla ani šajnu. Začala jsem s ní chodit po galeriích a na koncerty, a potom jsme debatovaly u horké čokolády. Díky ní jsem konečně poznala, co to umění a kýč opravdu znamená. Nyní studuji na konzervatoři a už se nesnažím být jako Janina. Kamarádky jsme dodnes, díky ní jsem se našla. Dodala mi důvěru v samu sebe, ukázala mi, že za něco stojím. Jak už jsem psala, raději nemluvím, ale to neplatí o psaní! Prostřednictvím blogu vám zde budu psát své poznatky ze života, nejen o umění.

(Visited 63 times, 1 visits today)